Hromnice
Simeon, člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“
Pán si přeje, abychom také my viděli a přijali Ježíše jako Mesiáše, již za našeho pozemského života. Když uvidíme Ježíše zde na zemi, když ho přijmeme do své náruče, do své mysli i srdce, nebude nám při vstupu do věčnosti cizím. Simeon vzal Ježíše do náruče a velebil Boha. Toto není jen popis události, ale popis toho, jak jedná láska.
Naše zapálené svíce jako by jen dokumentovaly Simeonova slova: Kristus je Světlem pro všechny bez rozdílu. I dnes, ba právě dnes! Je světlem i pro nás, naši rodinu, naši zemi.
Proč?
Proč tolik lidí následovalo Ježíše? Zástupy následovaly Ježíše, protože žasly nad jeho učením. Jeho slova vzbuzovala v jejich srdci úžas z toho, že našly něco dobrého, velkého. I jiní hlasatelé promlouvali, avšak lidé je neoslovovali. Proč?
Pasáž z proroka Izaiáše, kterou četl Ježíše v synagoze, vznikla před několika staletími. Vznikla v době duchovní i hmotné nouze. Ježíš tento text přenáší do jeho i naší současnosti slovem „dnes“. Ve starodávném textu nachází lidé něco, co se jich hluboce dotýká. Některé pobouří, jiné naplní radostí. Boží slovo pod vlivem Ducha svatého, zůstává vždy platné, je stálým dnes. Modlitba „přijď království Tvé“ umožňuje, aby bylo slovo Boží – Boží království přijato.
Zázraky
I zázraky mají svá pravidla. O tom nám svědčí i dnešní evangelium, které nás přivádí na svatbu do Galilejské Kány. „Evangelista, zázrak proměnění vody ve vínu označuje jako počátek znamení, které Ježíš vykonal, tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili.“ Svatebčané ani Maria Ježíše nežádali o zázrak. Jen Maria řekla Ježíšovi o nedostatku, který zaváněl velkým průšvihem a ostudou. Řešení nechala na Ježíšovi. Je to něco jiného, než to neustálé: Ježíši dej, pomoz, udělej. Nakolik v těch našich žádostech myslíme na to, aby tím, co bude, byl oslaven Bůh?
Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ V situaci, kdy potřebují víno, mají dělat nesmyslnou činnost, nosit vodu. Přesto poslechnou, i když nerozumí. Kolik nanosili vody, tolik bylo vína. Nosit vodu je naše práce. Kdy a jak se z toho stane víno, je zase věc Boží.
Být plný očekávání
Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.“ Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch Svatý sestoupil na něj v tělesné podobě holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“ Lk 3,15-16.21-22.
Křest je výjimečným okamžikem zjevení a přítomnosti Ducha svatého v osobě Ježíše. „Když byl Ježíš pokřtěn a modlil se,“ otevřelo se nebe. Hlas z nebe ohlašuje i identitu každého, kdo je pokřtěn a modlí se.
Co byste chtěli?
Slavnost Zjevení Páně je událost, kdy lidé poznali, že Bůh přišel na zem, že je blízko nich. To není vůbec samozřejmé, je to důvod k velké vděčnosti a chvále. Přidáváme se ke dvěma učedníkům, kteří jdou za Ježíšem. Ježíš se ptá učedníků i nás: Co byste chtěli? „Mistře, kde bydlíš?“ Zeptají se učedníci. Ježíš nezdědil dům po Marii a Josefovi, nemůže jin tedy dát adresu. V Nazaretě byl Ježíš nepřijatý, z města vyhnaný, vládnoucí vrstva ho chtěla zabít. Ježíš měl mnoho přátel, kde přebýval, kam se rád vracel. V chrámě byl jen několikrát, tedy ani chrám není místo, kde by bydlel. Ježíš bývá tam, kde ho chtějí přijmout. V domovech, v srdcích lidí. U vás?