Biskup Vojtěch o křtu
Slovo „křest“ je dnes často zneužíváno jako výraz pro slavnostní prezentaci knih, hudebních nosičů, dopravních prostředků, zvířat a všech možných dalších předmětů. Na toto by se spíš hodil původní řecký význam slova „baptízó“, které znamená „ponořit, omýt“. Ale latina a z ní většina evropských jazyků přejala tento řecký výraz pro ponoření, jako ponoření do Krista. A čeština, spolu s některými dalšími slovanskými jazyky, užívá slovo „křest“ právě v tomto jednoznačném významu: ponoření do Krista, „vkristění“, připojení ke Kristu. Křtem jsme, jak se také říká, doslova „namočeni“ do toho, co chce on.
Křest je dnešní společností mnohdy chápán jen jako vstup do nějaké „organizace“, ale řečeno se svatým Pavlem: „Jsme pokřtěni proto, abychom v sobě měli stejné smýšlení, jaké měl Ježíš Kristus.“ (Flp 2, 5) Ve křtu umírá člověk svazující moci hříchu, aby se narodil pro svobodný život s Bohem a v Bohu. Jde o překročení pouze biologického života k životu, ve kterém se spolu s Kristem podílíme na tom, co dělá a chce on a žijeme v jeho blízkosti.
Být křesťanem je povolání. A jak vybízí svatý Pavel, pro kterého je toto povolání největší myslitelnou hodnotou: „Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali.“ (Ef 4,1) Jaká je ale realita, ve které se nacházíme? Občas dostávám dopisy od dětí. Před nějakým časem mně jeden z nich udělal obzvlášť radost a často si jej připomínám. Byl podepsán slovy: „Křesťanka Móňa“. – Aniž bych chtěl snižovat jakékoliv akademické i jiné tituly, právě tento titul je v duchovní rovině nejhodnotnější.
Jenže i když je titul křesťan tak jedinečný, jací jsme my, jeho nositelé? Dnešní nejistá doba s život ohrožující pandemií zákeřného viru je jakousi specifickou postní dobou pro celý svět bez ohledu na náboženské vyznání. Pro nás je navíc časem pravdivého poznání, jak to s naším křesťanstvím skutečně vypadá. (U některých možná i časem určitého zděšení nad sebou samým.) Ale pokud to nevzdáme – a to bychom neměli – může se stát rovněž prostředkem k očištění od všech pozlátek a masek, za kterými ukrýváme realitu svého nitra. Může být požehnaným časem setkání s Kristem a s nadějí, o které je psáno, že nedá dojít hanby.