Záleží na tom
Ve hře kvalita lidské společnosti. Rodina je prostředím, ve kterém se zásadním způsobem formují děti, tedy následující generace. Bez přehánění tedy lze říci, že je ve hře kvalita lidské společnosti v následujících desetiletích.
Ježíš Kristus slíbil, že s námi bude až do konce časů a také řekl, že bude tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni v jeho jménu. Záleží na tom, zda je Ježíš v naší rodině jen pouhým a občasným návštěvníkem nebo členem rodiny.
Podivné
Když slyší Maria hlas anděla, ulekla se… zakrátko u Alžběty z jejího srdce zaznívá, velebí má duše Pána… hlas anděla Josefovi rozptýlil nejasnosti… Škoda jen, že nám je všechno jasné. Boží poselství nás neleká, protože Mariin a Josefův příběh známe do konce…
Bratři, vydržte
Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko. /Jak 5,7n/
Advent
Advent má ale také jedno úskalí: Je tak krátký, že se nám může stát, že uteče jak voda a my ho „propásneme“. A přitom jsme během této doby vyzýváni, abychom učinili zásadní čin: „Obraťte se!“ /www.vira.cz/
Slovo Boží na počátku adventní doby
Bratři! Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodování a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti. /Řím. 13,11-14/
Budeme muset vyslovit prosbu
„Bratři! Děkujeme Bohu Otci, že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.“ Kol 1,12
„Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“
Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ Když budeme chtít slyšet Ježíšovu odpověď i my, budeme muset vyslovit prosbu lotra.
Pozůstalost
Když zemře člověk, jedna z věcí, která se řeší je pozůstalost. Pozůstalost se často týká času i věci minulých. Co po člověku, který zemřel, je určeno k rozdělení. Pozůstalost můžeme chápat i takto: co zůstane nám, co neztratíme, co s námi půjde na věčnost. Tolik z nás žije pro tuto pozůstalost, pozůstalost, která nám zůstane a otevře věčný život se vzkříšeným Kristem.
Komu?
Komu budeme náležet při vzkříšení my? Poněkud zbytečná otázka, ne? Vždyť máme své muže, ženy, děti… Jasně, ale všichni ti okolo jsou zde, abychom spolu kráčeli životem, abychom v proměnách času i dějin, náleželi Kristu.
I v proměnách času a života, Bůh, náš Otec, je stále stejný. Tvoří věci nové, ale jeho láska k nám, jeho dobrota, a to že nás chrání i posiluje, nepodléhá okolnostem, náladám, či času.
Jsi pozvaný
Někdo se zeptal Ježíše: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ V době Ježíšově i dnes lidé očekávají odpověď s matematickým vyjádřením. Tehdy odpověděl Ježíš, „usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi.“ Co by nám na stejnou otázku odpověděl Ježíš dnes? Myslím, že by řekl: „JSI POZVANÝ…“
Skočil nebo neskočil
Jeden stařec nikoho neměl. Byl nemocný a téměř bez životních prostředků. K tomu ztratil i víru, která by ho v takové situaci mohla posílit. Rozhodl se, že spáchá sebevraždu. Chtěl skočit do řeky. Řekl si však: „Jestli cestou k mostu potkám jednoho šťastného člověka, který mi dá naději, do řeky neskočím.“ A tak se vypravil na cestu. Co myslíš, jak to dopadlo? Skočil nebo neskočil?
Od dětství znáš svatá písma – znáš?
Milovaný! Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo. /2 Tim 3. k/
Co bylo potom
„Jeden z nich, jak zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán.“ Vděčnost nejvíce přitahuje Boží dary milosti. Neboť když Bohu děkujeme za dobrodiní, udělá to na něj dojem a spěchá nám poslat deset dalších dobrodiní. Jak nevypočitatelné rozmnožování milostí! /Sv. Terezie z Lisieux /
Sčítání lidu
Kdysi, za císaře Augusta, bylo velké sčítání lidu. Mnozí se museli vydat na cestu, aby se nechali zapsat tam, kde začíná jejich rod. Pán Bůh pohnul mnohými, aby se jedna dvojice dostala tam, kde podle Božího plánu měla být. Sčítání velice úzce souvisí s narozením Vykupitele. V neděli je sčítání všeho lidu, který se vydal na bohoslužby do kostela. A tak, jsem zvědav, kdo nebo co se tentokrát zrodí z tohoto sčítání.
Cesta
Je to úsměvné, když žena v ohrožení života radí lékaři, který ji přišel zachránit život, co má dělat. Stejně úsměvný je i návrh boháče, jak zachránit své bratry před peklem. Cesta, jak zachránit je jednou provždy daná. „Ať poslouchají a přijímají Boží slovo, které Mojžíš, proroci“ a pro nás i Ježíš, hlásají. Chceme-li věčnost s Abrahámem, Mojžíšem, Ježíšem, tak na pořadu dne, jako hlavní, je Boží slovo.
Jak snadná cesta
„První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti.“ /1Tim 2,1n/ Jak snadná cesta k časům pokojným a klidným? Apoštol Pavel ukazuje, že čase klidné a pokojné jsou závislé na trvalé počestnosti a zbožnosti.
Máme proč se radovat
Svým zahořklým zrakem – mně jsi nikdy nedovolil, abych se poveselil se svými přáteli – starší syn záviděl tomu, kdo před chvílí záviděl prasatům – rád by jedl lusky, které dostávaly prasata, ale nikdo mu je nedával. Nepřehlédněme, vyprávění o ztraceném i naštvaném synu, končí postojem otce. „Máme proč se radovat“ přidejme se k otcově radosti ze ztraceného i udřeného syna.
Neudělal chybu?
Na cestě do Jeruzaléma doprovázely Ježíše velké zástupy. Ježíš má k nim divný přístup. Místo aby pochválil davy, že ho následují, místo aby jim přislíbil hojnou odměnu, zdá se, že vyjadřuje nespokojenost, nakládá na ně další břemeno. Neudělal chybu, neměl se raději spokojit s jejich dobrou vůlí? Ježíš těm, kdo ho následují a mají dobrou vůli, říká celou pravdu, protože ví, že mnozí jsou schopni ji přijmout.
Pokora
„Škola ctností je jako stavba domu nebo růst stromu. Nestačí podle svatého Augustina jenom mířit do výšky. Čím vyšší dům stavíme, tím hlubší musíme kopat základy. Čím výše se má pnout koruna do vrchu, tím hlouběji musí strom zapustit kořeny do země. Základ a kořen dokonalosti je pokora.“ „Čím větší jsi, tím více se pokořuj a najdeš milost před Hospodinem“ (Sir 3, 18).
To podstatné
Pane, je málo těch kdo budou spaseni? Pro Ježíše to byla nepodstatná otázka, proto na ni neodpovídá výčtem čísel. Zároveň učí klást otázky, které jsou zásadní. Není důležité znát matematické číslo, ale kráčet cestou spásy přes úzké dveře.
.
Oheň
„Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ Oheň byl vždy určen jako sanitární prostředek – měl spálit to, co by mohlo ohrožovat zdraví člověka. Od nepaměti sloužil oheň k tomu, aby se člověk u něho zahřál a cítil dobře. Sloužil člověku i k přípravě jídla, aby bylo stravitelnější a chutnější. Osvěcoval noc a dával uprostřed tmy alespoň trochu jistoty. Oheň se zapaloval jako znamení trosečníků, aby je někdo našel a zachránil. Platí to o něm i duchovně.
Mít strach,
když vstoupíme v noci do neznámé neosvětlené místnosti, je přirozené. Tento strach mizí, když v místnosti zažehneme světlo. Ve světle poznáváme uspořádání místnosti a můžeme zvolit cestu, aby naše kroky byly bezpečné. Strach se může stát i průvodcem našeho života do té doby, než se na události, lidi nezadíváme Božím pohledem.
Bohatství
Máš-li hodně bohatství, jako banka ti má sloužit klín chudáka, dům vdovy, ústa sirotků. Tahle konta platí i na věčnosti. Když se o své bohatství rozdělíš s druhými, nakonec i ty sám z toho budeš mít daleko víc. Vždyť peníze musíme na světě nakonec zanechat, ale dobrotivost a štědrost nás bude provázet i na cestě po smrti… (Podle Ambrože)
To je otázka
Abrahám řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“ Jakou cenu a jakou moc musí mít v Božích očích spravedlivý?
Kariera – povolání
Povolání neznamená jen, že dělám něco pro Boha. Jsme povolaní, abychom dělali věci společně s Bohem. Kariera je něco, co si vyberu. Povolání je něco, co přijímám. Kariera skončí možná důchodem, povolání je celoživotní.
Příběh mého života
Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“ A kolik radostí bude, když bude příběh mého života, Boží milostí, dopsán v nebi?
Věřící křesťan
Když nemůžeme o Ježíšovi hovořit, žijte ho v rodině. Světlo věřícího křesťana se nesmí ukrýt. Věřící křesťan musí svítit ostatním lidem, aby viděli jeho skutky a velebili nebeského Otce.
To nejpodstatnější
Jestli jsme se zařadili mezi kulturní národy, pak to nebylo kvůli písmu, či abecedě, kterou sestavili svatý Cyril a Metoděj, nýbrž kvůli tomu, co bylo touto abecedou napsáno. To je to největší a nejpodstatnější.
Otázka zrozená při modlitbě
Když si člověk klade otázky, je to známkou, že žije, že není jen nějaký naprogramovaný stroj, fungující podle vložených pravidel. Otázky nás napadají při různých událostech a setkáních. Evangelista Lukáš napsal: Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“ To je otázka zrozená při modlitbě.“ Pane, nauč nás vnímat tvé otázky a dávat na ně odpověď.“
Apoštol Pavel nabízí opravu
Často žijeme z toho, co vidíme, co vidíme, k tomu také směřujeme, k čemu směřujeme, se snažíme i získat. A často zůstáváme unaveni a prázdní… Apoštol Pavel nabízí opravu, když říká: „žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.“ Tedy směřujeme k tomu, co nevidíme, co je i přesto součástí našeho života. Směřovat k tomu, co nevidíme, vyžaduje odvahu života.
Zemská přitažlivost
Žádný předmět se nevznese do výše, pokud nepřekoná zemskou přitažlivost. Žádný člověk není schopen žít lásku, pokud nepřekoná přílišnou – nezdravou přitažlivost k sobě. „Přijď Duchu svatý a zapal v nás oheň své lásky…“
To je ono
„Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici“: To je ono, chceme-li spatřit Boží slávu a Ježíše, musíme mít Ducha svatého a hledět k nebi. Bylo by bláznovství si myslet, že nakonec spatřím Boží slávu a přitom si mohu plnými doušky užívat tohoto světa, všechnu sílu vyčerpat jen pro slávu tohoto světa, všechny dary užívat ke své slávě.
Místo v nebi zkoumejme
Nanebevstoupení Páně nám odpovídá na otázku, v čem je největší naděje člověka. Staví nám před oči, že Pán Ježíš se na světě nepachtil nadarmo. Zlo nad ním nezvítězilo. S důvěrou pohlížejme s apoštoly za odcházejícím Kristem, který říká: Jdu vám připravit míst. To místo je v nebi, zkoumejme jak to připravené přijmout.
Dochází nám to pomalu
Bůh stvořil člověka tak, že musí jíst a pít, bez pokrmu se neobejde. Ale aby lidem došlo, že ve skutečnosti se – více než bez jídla a pití – neobejdou bez Boha, stává se sám Boží Syn pokrmem a nápojem. Někdy nám to dochází pomalu, že se bez nebeského pokrmu neobejdeme.
Patříme mezi slyšící?
Ježíš řekl: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme.“ (Jan 10,27-30) Opravdu jdeme? Proč tolik lidí žije, jakoby žádný pastýř nebyl?
Jedna otázka – tři stejné odpovědi
Jedna otázka, Ježíšem třikrát položená a tři stejné odpovědi. To vše se odehrává po zmrtvýchvstání u jezera. Petr může odpovědi vyjádřit zcela svobodně, žádný strach, žádné ohrožení. „Miluješ mě?“ Ptá se Ježíš Petra. V dnešní společnosti je slovo „milovat“ chápané často eroticky. Evangelium jím označuje hluboké lidské sebedarování. Petře, dáš mně celý tvůj život, opřeš svůj život o mě? „Ano, Pane, ty víš…“
Všichni
Všichni, kdo v církvi za posledních tisíc let vyrostli ke svatosti, měli blízký vztah k Eucharistii a k Marii
Bože, ty oživuješ víru… I moji?
Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha a vykoupeni krví tvého Syna. /vstupní modlitba/
Usilujme, mysleme
„Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.“ Usilujme, mysleme…
Viděl to jinak
Když Ježíš visel na kříži, někteří si mysleli – Skončil. Samotný Ježíš tento okamžik vnímá jako počátek nového života. Proto říká: Otče, odpusť jim… Dnes budeš se mnou v ráji…
Nechali
Naše účast na slavení velikonočních událostí je nesena větou
Děkuji Vám, že jste se nechali získat láskou Pána Ježíše! Jan Pavel II. A nechali?
Natrvalo poznamenaný…
Když se řekne, že někdo si nese trvalé následky, spojujeme toto tvrzení s nějakým neštěstím. Apoštol Pavel si nesl trvalé následky ze setkání s Ježíšem u Damašku. Setkání ho poznamenalo na celý život. Z člověka agresivního, fanatického, nesnášenlivého se stává člověk plný soucitu a lásky. Setkání s Ježíšem je mocné i dnes…
Běžel mu vstříc
„Vstal a šel k svému otci.“ Nezůstal jen při dobrém předsevzetí. Ještě byl daleko, když ho zahlédl otec. Přišlo mu ho líto, běžel mu vstříc, padl mu kolem krku a políbil ho. Otec zahlédl syna, protože ho vyhlížel. Vyhlížel ho ještě v čase, kdy syn žil ve hříchu, vyhlížel a čekal. A nebeský Otec? Vyhlíží nás a čeká, že mu řekneme víc, než nějaké malé hříchy mám, ale Otče, odešel jsem od tebe a chci se vrátit.
Šance
Pán Ježíš v dnešním evangeliu hovoří o potřebě pokání. Slovo pokání v jazyce Ježíšova národa mělo smysl „návratu domů“. Bůh sám připravuje člověku cestu domů. Bůh připravuje pro člověka vykoupení.
Bůh je ke každému z nás milosrdný tak, jako hospodář v evangeliu k fíkovníku. Dává mu ještě šanci. Chtějme i my tuto šanci – postní dobu využít ke konkrétnímu růstu.
Proměnění
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vystoupil s nimi na vysokou horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. Rozmluva s Otcem Ježíše mění. Jen učedníci zůstávají nezměněni… Přemohl je spánek, padla na ně bázeň, o něco později Petr zrazuje Ježíše od cesty utrpení… Ale i oni časem k velkému proměněni dojdou…
Prosím. Prosíš?
Prosím něco proti kašli… prosím něco proti rýmě… prosím něco na klouby… prosím něco na žaludek… Kolik takových „prosím“ o bolavých místech zaznívá v ordinaci lékaře, v lékárně? Prosím, je spojeno s odbornou pomocí. Prosím něco na nemocnou nesmrtelnou duši… prosím něco ke zvládnutí pokušení, které nás chce odtrhnout od Boha, a to velmi nenápadně… V dnešní bohoslužbě slova jsou nám nabídnuty dva prostředky se stoprocentním účinkem: Síla Ducha svatého, o kterého prosme a Boží slovo, které poznávejme a používejme.
Naše slabosti Boha nezastaví
Je třeba si neustále připomínat, že církev je založena na Petrovi, tom Petrovi, který Ježíše v den, kdy ho soudili, zapřel, který při ukřižování chyběl a který Marii Magdaléně nevěřil. A přece po tom všem Ježíš Petrovi neřekl: „Nezachoval ses tak, jak jsem čekal, a proto tě už nechci, už nejsi hoden být kamenem, na kterém chci založit svou církev!“ Ne, naopak, třikrát se ho ptá: „Miluješ mě?“
Jako v nebi, tak i na zemi
„Hospodine, důvěřuji v tvé slitování, pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.“ Bůh nám může říct: Člověče, jako v nebi, tak i na zemi. Věřím, že to dokážeš a budeš slitovný ke druhým a zahrneš je dobrem. I nepřátele.
Požehnaný člověk
„Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin! Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce.“
Petr s tím nepočítal
Petr s tím nepočítal, totiž, že ho Ježíš osloví. Patrně ani neměl v úmyslu se postavit se mezi shromážděné, kteří přišli poslechnout slovo Mistra. Měl za sebou neúspěšný lov, před sebou práci, bylo třeba vyprat sítě, svoje představy… A přitom to ráno změnilo celý jeho život, protože ho oslovil Ježíš. On na jeho slovo odrazil loď od břehu, vydal se na moře, spustil sítě… Mistr má podivné způsoby, možná i v našem životě. Ale zatím se nic neděje. Proč?
Ježíš nemlží
Ježíš začal dobře, „Dnes se splnilo Písmo, které jste slyšeli. Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst“. Líbilo se jim to. Pak to ale celé pokazil. Měl raději mlčet, nebo aspoň o některých věcech pomlčet. To bychom museli mluvit o někom jiném. Ježíš nemlží, říká celou pravdu, kterou je třeba přijmout. Jedině tak, zakusíme spásu.
Lid čekal s napětím
„Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím.“ S napětím čekáme výsledek sportovního zápasu, zprávu lékaře, výsledek schůzky… Ale Boží slovo? No, je to o důležitosti, kterou zprávě přikládáme…
Co nosí mámy ve svém srdci?
Před jednou svatbou říká máma od nevěsty ženichovi: „Františku, ty jsi dobrý křesťan. Snaž se, aby moje dcera byla vždy dobrou křesťankou. Mějte se rádi! Odpouštějte si!“ Pak oběma říká: „Ať vás požehná všemohoucí Bůh!“
Otevřelo se nebe
„Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe.“ Evangelista Lukáš říká, že se Ježíš po křtu modlil. Křest a modlitba otevírá nebe. Modlitbou se uskutečňuje nový vztah s Bohem. Skrze modlitbu zůstává nebe otevřené a vztah s Bohem trvá.
I naše cesta
„Hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.“
Vstoupili do domu a spatřili Marii a Ježíše
Když vstoupili do domu, spatřili dítě s jeho matkou Marií. Neklamným znamením, že nalezli, co hledají, byla radost. S čím se setkávají lidé, když vstoupí do našich domovů? Jsou místem setkání nebo uzavřenosti?Mohou se lidé setkat s Marií a Ježíšem, když přijdou do našich domovů?