Prosím, nezapomeňte, že vám i vašim dětem jde o život s Ježíšem nebo bez Ježíše. A o tom rozhodujete vy sami.
Vážení rodiče dětí, které v těchto dnech poprvé zakusily Boží milosrdenství, také přijali chléb života i chléb k věčnému životu. Také i vy, rodiče, kteří jste své děti přivedli v dobách dřívějších.
Přípravu na první svatou zpověď a svaté přijímání, ale také i čas následující, bych přirovnal jedné události. Nedávno jsem šel s malým dítětem do kostela. Když je zamčeno, chodí se pravými dveřmi pod věží. Známe je, jsou velké a těžké. Otvor pro klíč je pro dítě hodně vysoko, k otočení klíčem je třeba síla, kterou dítě ještě nemá.
Aby mohlo dítě projít do chrámového prostoru, musí mít dospělý doprovod, jinak zůstává tento prostor pro dítě nedostupný, se vším co jinak nabízí.
Něco podobného je uvedení dítěte do života víry a svátostného života. Je pravdivé, že děti prošli přípravou k prvnímu přijetí svátostí. Pouhá snaha, aby děti „měly první svaté přijímání“, by byla málo. Čemu by to v životě dítěte prospělo? První, a pak někdy nějaké další? Příprava, první svátost smíření, první svaté přijímání, to vše je součástí uvádění dětí do života s Ježíšem. Dovolte mi malé přirovnání. Kdyby rodiče přivedli své dítě, v přirozeném životě na svět, pak ke stolu s potřebným jídlem, a pak dlouhou dobu nic, nebylo by to charakterizování jako týrání dětí? Nebyly by tyto děti podvyživené nebo v nebezpečí smrti? V běžném životě to neděláme. Nedělejme to ani v náboženském životě. Vás rodiče ujišťuji o modlitbě za vás, vaše děti, rodiny, abyste nezůstali ve „výběrovém“ náboženství, ale chodili po Ježíšových cestách, které vedou k bráně do života.