Bohoslužby v týdnu od 13. 2. do 20. 2. 2022
6. neděle v mezidobí – 7:45 – Za farnost 9:15 – Za rodiče Pólovy, živou a zemřelou rodinu.
Pondělí – sv. Valentina – Mše svatá není
Úterý – 7:30 – Za rodiče Cejpkovy a duše v očistci 17:00 – Modlitby matek, mladší skupina.
Středa – 18:00 – Bohoslužba slova s podáváním svatého přijímání.
Čtvrtek – 17:00 – Modlitba růžence 17:30 Modlitby matek, starší skupina.
Pátek – 18:00 – Za Aloise Fraňka, 2 rodiče, živou a zemřelou rodinu.
Sobota – Památka Panny Marie 7:30 Za rodiče Martinkovy, bratra, sestru, manžela, zemřelou přízeň a duše v očistci.
7. neděle v mezidobí – 7:45 – Za Miloslava Indru, dvoje rodiče, živou a zemřelou rodinu a duše v očistci 9:15 – Za Oldřicha Bočánka, živou a zemřelou rodinu
*****
Dětem a mládeži přejeme nejen pěkné, ale i požehnané jarní prázdniny. Je možné zavítat do DCŽM v Osové Bítýšce. O velkých prázdninách – dá-li Bůh – se můžete účastnit Národního setkání mládeže v Hradci Králové. Koná se od 14. do 19. srpna.
Poděkování za dary pro farnost v celkové výši 12 000 Kč.
Postní doba se blíží. Nabízíme ztišení k naslouchání a modlitbě, v sobotu dopoledne před první postní nedělí. Po tři postní neděle, před modlitbou křížové cesty připravujeme duchovní zamyšlení.
O čistotu kostela v následujícím týdnu pečuje Černá.
Zájemci o přípravu k přijetí svátosti biřmování se mohou přihlásit do 2. postní neděle.
Synoda – synodalita – zveme na setkání v sobotu v 18 hodin na faře.
Z listu papeže Františka ke Světovému dnu nemocných.
Zkušenost s nemocí v nás vyvolává pocit křehkosti, pocit, že potřebujeme druhé. A nejen to. „Nemoc klade otázku po smyslu, která je ve víře adresována Bohu: otázku, která hledá nový smysl a nový směr existence a na kterou někdy nemusí být hned nalezena odpověď.
Nesmíme „nikdy zapomínat na jedinečnost každého nemocného s jeho důstojností a křehkostí“. Je to celý člověk, který potřebuje péči: tělo, mysl, city, svoboda a vůle, duchovní život….. Péči nelze rozkouskovat, protože lidskou bytost nelze rozkouskovat. Mohli bychom – paradoxně – zachránit tělo a ztratit lidskost. Svatí, kteří pečovali o nemocné, se vždy řídili Mistrovým učením: hojit rány na těle i na duši, modlit se a jednat pro tělesné i duchovní uzdravení zároveň.
Nesmíme „nikdy zapomínat na jedinečnost každého nemocného s jeho důstojností a křehkostí“. Je to celý člověk, který potřebuje péči: tělo, mysl, city, svoboda a vůle, duchovní život….. Péči nelze rozkouskovat, protože lidskou bytost nelze rozkouskovat. Mohli bychom – paradoxně – zachránit tělo a ztratit lidskost. Svatí, kteří pečovali o nemocné, se vždy řídili Mistrovým učením: hojit rány na těle i na duši, modlit se a jednat pro tělesné i duchovní uzdravení zároveň.
Mějme stále na paměti podobenství o milosrdném Samaritánovi a pamatujme, že
nesmíme být spoluviníky ani lupičů, kteří okradou člověka a nechají ho
zraněného na ulici, ani dvou představitelů kultu, kteří ho uvidí a projdou
kolem (srov. Lk 10,30-32). Církev po vzoru Ježíše, dobrého Samaritána lidstva,
vždy dělala maximum pro ty, kdo trpí, a věnovala zejména nemocným velké osobní
i finanční prostředky.