13. neděle v mezidobí – týden od 27. 6. do 4. 47.2021;
Neděle – 27. 6. 2021 – Poutní slavnost Narození sv. Jana Křtitele 7:45 – Za Vladimíra Krejčího a syna Vladimíra 9:15 – Za farnost 14:00 – Te Deum a svátostné požehnání
Pondělí – 7:00 – Za oběti přírodní katastrofy a Boží pomoc 18:00 – Černá
Úterý – Slavnost sv. Petra a Pavla, hlavních patronů diecéze 15:00 – Pohřeb pana Jaroslava Urbánka 19:00 – Na poděkování Pánu Boha za 35 roků kněžské služby.
Středa – 18:00 – Za Jana a Marii Divišovy.
Čtvrtek – 15:00 – Pohřeb pana Františka Sysla z Černé 18:00 Modlitba sv. růžence, 18:30 – Modlitby matek.
Pátek – První pátek v měsíci – 17:00 Výstav Nejsvětější svátosti, příležitost k přijetí svátosti smíření 18:00 – Za D.P. Josefa Pacala, Cyrila a Albínu Pacalovy, celý rod a duše v očistci.
Sobota – Svátek sv. Tomáše – 19:00 – Za Annu Jonášovu, manžela, živou a zemřelou rodinu.
Neděle – 4. 7. 2021 – 9:15 – Za dožití se požehnaného věku a zemřelého manžela Františka 15:00 – Te Deum – Na poděkování Pánu Bohu za 35 roku kněžské služby a příležitost k setkání na faře.
*****
Poděkování za dar 7000 Kč na výmalbu kostela.
Dnešní sbírka je určena na pomoc lidem postižených přírodní katastrofou.
Poděkování všem mužům za zednické práce v kostele i ženám za úklid. Díky vám je náš kostel důstojným příbytkem Božím a krásnější.
Úklid kostela v následujícím týdnu zajišťuje Černá. Pokud je to možné, je dobré se spojit s Milíkovem. Domluvte se, prosím.
Malujeme a přemýšlíme: Dopravní značky jsou ukazatelé na cestě. Vybízí nás k pozornost před zvěří, oznamují, že na silnici jsou nebezpečné výmoly, říkají, kdo má přednost v jízdě, ukazují také směr do cíle. Jsou to pomocníci, ale jejich bezduché přijetí by mohlo být i nebezpečné. Někdy se dostaneme do situace, kdy cestu do cíle ukazují jak směrem doleva, tak doprava. Tehdy se rozhodujeme, která silnice bude lepší.
Ukazateli životní cesty jsou chrámy, kaple, Boží muka, kříže, ale i sochy, které nám nabízí životní příběh prožívaný a hlavně zakončený s Kristem. Sochy světců jsou něco jako reklama, to znamená, že dávají ve známost, co třeba ve shonu života přehlédneme. Život sv. Jana Křtitele, jeho postoje, slova, bychom neměli ani přehlédnout ani přeslechnout.
„Kde bydlí Bůh?“ Ptal se jednou rabbi svých vzdělaných hostů. Oni se překvapeně zasmáli: „Co za otázky to kladete? Copak není svět plný jeho slávy?“ Ale rabbi si na svou otázku odpověděl sám: „Bůh bydlí tam, kam ho pustíme.“
Chrám je svatým místem, na kterém není nejdůležitější obřadnost, nýbrž adorace Pána. Člověk je chrámem Ducha svatého, a proto je povolán naslouchat Bohu ve svém nitru, prosit ho za odpuštění a následovat jej.
Chrám je kamenná budova, ve které lid uchovává svou duši před Božím zrakem. Avšak také tělo každého jednotlivce je svatý chrám, ve kterém Bůh promlouvá a srdce naslouchá.
Chrám je místo, kam se společenství přichází modlit, chválit Pána, vzdávat díky, avšak především adorovat. Ve chrámu uctíváme Pána. A to jen ten nejdůležitější bod, který platí rovněž pro liturgické obřady. Co je na liturgii nejdůležitější? Zpěvy, krásné obřady …Nejdůležitější je adorace. Shromážděné společenství hledí k oltáři, kde se slaví oběť a adoruje. Myslím si však – říkám to ve vší pokoře – že pro nás, křesťany, se smysl adorace poněkud vytratil. Domníváme se, že chodíme do chrámu, abychom se shromáždili jako bratři – to je dobré a krásné! – avšak střed je tam, kde je Bůh. A my adorujeme Boha. /Papež František/