Končíme týden modliteb za jednotu křesťanů. Myslíme na všechny, kteří v Krista uvěřili a přijali ho. Tvoříme jednu velkou Boží rodinu. Když si uvědomujeme, že jednota mezi lidmi je narušena nějakým zlem, hříchem, zaměřujeme se na to, aby mezi námi nic zlého nebylo. Je to jedna cesta. Je zde ještě jiná cesta. Usilujme o to, abychom s těmi druhými něco měli. Něco dobrého. Dá se to vyjádřit slovy: tvůj život je mým životem, tvá radost, starost, bolest, je mojí radostí, starostí, bolestí… „Mějme zájem jeden o druhého“, říká Písmo.
Součástí této rodiny jste vy, staří, nemocní, nemohoucí. Často slyším vzpomínky začínající slovem „když“ – jsme mohli, byli zdraví, mladí… Když Ježíš umíral na kříži, nemluvil o tom, co kdysi mohl. Ježíš žil i zde přítomnost, a proto dělá, co může nyní. Tedy trpí, modlí se za nepřátele, miluje… Není snad patrné, že Ježíš pro nás a naši spásu udělal nejvíc právě ve chvíli, kdy téměř nic nemohl? Z lásky k nesmrtelným duším – tedy také k nám – dává svůj život. Zemřel z lásky k nám, abychom v lásce rostli, žili s Ním i druhými lidmi, a tak získali spásu, určenou všem.
Nemocní, trpící, žijící o samotě, v naší farní rodině
máte své nezastupitelné místo!
Chcete-li, modlete se za sebe navzájem – denně – modlitbu Páně a Zdrávas královno. Vzájemná modlitba, směřující k Otci a Matce Boží vás propojí, posílí, upevní vědomí, že nejste sami ani na cestě života, ani v nesení kříže. Povzbudí, že je zde někdo, kdo vám rozumí, protože prožívá stejný způsob života. Prosím, dejte o sobě vědět, budeme se modlit za vás, zvláště při mši svaté, jak to již děláme. Již dnes mám jména některých z vás, kteří o modlitbu prosíte, můžete se hlásit další. Prosím, abyste se modlili a přinášeli oběti za farnost, církev, svět. Zvláště prosíme o modlitbu za akutně nemocné: Ludmilu, Karla a další. Vaše modlitba je velmi silná, neboť jste těmi, kdo jsou blízko Ježíšovu Srdci. Blízko svým utrpením, obětí, možnou osamělostí, věřím, že i láskou…
Obracím se na vás, rodiny, ve kterých žijí staří, nemocní. Děkuji za lásku, kterou prokazujete vašim starším a nemocným. Vím, že to není vždycky snadné. Prosím, nezapomínejte na to, že Bůh vám všem žehná. Připomínám, že 11. únor slavíme Světový den nemocných.
Josef Havelka, farář