Milí farníci!
Na první adventní neděli vás všechny pozdravuji slovy apoštola Pavla: „Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.“ Při těchto slovech myslím na vás na všechny. Zvláště na děti, které v letošním roce poprvé přijaly svátosti. Svátostný život v jejich duších vzklíčil, ale obvyklým způsobem se nemohl rozvinout. Myslím na vás, kdo jste přijali svátost biřmování. Z Ducha svatého a s Duchem svatým žít můžete. Žijete? Věřím, že již brzy budete moci v jeho síle vytvářet spolu nové, Boží společenství, posilovat a povzbuzovat sebe i druhé na cestě ke Kristu. Myslím na vás, nemocné, staré, díky epidemii opuštěné. Kéž vás posílí ten, který prošel samotou, bolestí, obětí vlastního života. Důvěřujte mu. S blížícími se svátky, s pohledem na Svatou rodinu, myslím na vás, kdo žijete v rodinách. Kéž v náročnosti rodinného života nepřeslechnete slova Ježíše: Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte, já vás občerstvím. Množství úkolů vás tísní. Jejich plnění začínejte u Ježíše. Ujišťuji vás, že každého z vás vkládáme do slavení mše svaté. Ježíš i v těchto dnech stojí u dveří i našeho srdce a klepe a říká: „Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě“ v běžném životě jsou dveře, které se nikdy nezamykají, můžeme jimi stále procházet. Jiné pak se, zvláště v temnotě noci, zamykají. Chrání něco cenného. Existují také pancéřové dveře. Vstup bývá na zvláštní povolení. Ježíš nikdy dveře našeho srdce nevylamuje. Dejme mu zvláštní, ale stále, povolení ke vstupu do našeho srdce.
P. Josef
Milí farníci, vstupujeme do druhého adventního týdne. Boží slovo nám ukazuje, že naděje pro hříšníky je v milosrdné lásce. Bůh nám stále nabízí své milosrdenství. Dnes ještě nemůžeme říct, jak bude probíhat přijetí odpuštění hříchů, v předvánoční svaté zpovědi. Na svatou zpověď se připravujme velmi pečlivě. Na mysl mi přišli dva bratři a jeden Otec. Velmi často hovoříme o mladším synu, nazývaném jako marnotratný. Jednání tohoto syna a jeho otce je velmi povzbuzující. Starost mi dělá spíše syn starší. Řekl bych, že byl ve velké osobní krizi, o které ani nevěděl. Mladší měl ve svém srdci uložen obraz otce, domova, a to mu dodávalo odvahu přijít a vyznat, zhřešil jsem a přijmout lásku otce a následnou radost. Starší žil v bezduchém postoji: musí se to, udělám to, sloužím ti… z otce si vytvořil nepřítele, protože mu otec nic nedal, nedovolil, aby si užil. Těmito postoji se obrněl proti otcově lásce, darům i blízkosti. Který syn je více ve mně? Přijměte malé pojednání o svátosti smíření i otázky, které vedou k jiném zamyšlení, než jsme zvyklí. Pojednání najdeme na stolku v kostele, také v odkazech níže. Připravme se k vánoční sv. smíření i za pomocí těchto textů.