Biřmování

Impulsy k závěru přípravy

Programy na pozadí.

To jsou skryté programy a váží se k něčemu, k nějaké činnosti. Prakticky to znamená, že když běží těchto programů více, když pravidelně neodstraníme nepotřebné soubory, chod zařízení se zpomalí. Může se stát, že dokonce dělá zařízení to, co ani nechceme, ale to může být signál, že je zařízení napadené nějakým virem.

Něco podobného můžeme prožívat i při našem křesťanském prožívání života.  Stává se, že ti, kteří byli pokřtěni a přijali svátost biřmování, společenství s Bohem žijí málo nebo téměř vůbec proto, že jsou zaměstnáni mnoha věcmi a zájmy a na Boha času nezbývá, vztah s Bohem odbydou několika málo minutami denně. Stává se, že z tohoto důvodů nebo dokonce díky infekci, nejsou pro Boží věci zapáleni. Infekce se projevuje tím, že v jejich životě jsou praktiky a způsoby života, jako by křesťany ani nebyli. Přitom apoštol říká: „Nepřizpůsobujte se tomuto světu“.

Stát na rozcestí.

Určitě jste to již zažili. Ocitnout se na rozcestí, to téměř vždy znamená zastavit se a zvažovat, jak dál, kterou cestou se vydat, když tam není směrovka? Čas, kdy přijímáte svátost biřmování, je časem zastavení se na rozcestí. Jeden kněz, Michael Martínek SDB, muzikant, skladatel, napsal píseň s názvem „Kudy mám jít“
R: Kudy mám jít, čím se mám stát?
A co k tomu mít, když chci Ježíše mít rád?

1. Pojď cestou víry ve svého Pána.
Pojď cestou víry, která je ti dána. 
Pojď cestou víry ve svého Pána.
Pojď cestou víry, která je ti dána.

2. Pojď cestou naděje, jež nemá hranice.
Pojď cestou naděje, Ježíš tě ponese.

3. Pojď cestou lásky, jde po ní Ježíš.
Pojď cestou lásky, tam ho uvidíš.

4. Staň se chrámem, kde bydlí Ježíš.
Staň se chrámem, pak mu budeš blíž.

5. Staň se svící, jež druhým svítí.
Staň se svící, Ježíš tě vidí.

6. Rozdej, co máš, nenech si nic.
Rozdej, co máš, Ježíš dá ti víc.

R: Už vím kam jít a čím se stát.
A co k tomu mít, když chci Ježíše mít rád.

Rozhodli jste se jít cestou Ježíšovou, vedeni Duchem svatým. Cesta směřuje k nebeskému Otci. Křesťanství – kus nebe na zemi – na rozcestí života jste si zvolili tuto cestu.

Vytrvat na cestě

Kudy jít, to již zaznělo – cestou víry, naděje, lásky…
Vyhledávat Boží blízkost /mše svatá/
Mluvit s Bohem – modlitba, Písmo svaté
Neváhej si opatřit a používat Bibli
Biřmovací světec, ale také i křestní světec (vzory z tvého okolí

Odpovědnost
Asi nemáme moc radost, když z nás dělají malé děti, když s námi jako s malými jednají.  Ale to tak v lidském životě je.

Jako malé děti přicházíme na svět. Dítě přichází na svět s určitým přirozeným vybavením. Rodiče uvádí dítě do života. Od bezpodmínečné péče, kdy ve všech směrech konají rodiče za nás, jsme postupně přiváděni k jednotlivým krokům – děláme je pod dohledem rodičů, oni je poopravují, ale také nás povzbuzují – k plné samostatnosti a odpovědnosti.

V jednom snímku vystupuje dcera, která měla 17 roků a nerespektovala pravidla, která ji dali rodiče, chtěla si dělat jen to, co se jí líbí. Ostatní bylo hodnocené jako omezování. (noční akce) Jednou také k tomu došlo a ona se nedostavila domů. Důvod nebyla neposlušnost, ale trochu popili, nasedla s mladými do auta a vydali se na cestu, která skončila nehodou. Jí se jako zázrakem nic nestalo, ostatní byli vážně zraněni. Její jednání rozhádalo  celou rodinu. Shodou okolností byl štědrý den, ona přišla až téměř o půlnoci. Případ se řešil, rodiče se dověděli o bouračce. Ona dostala trest. Vrací se do svého pokoje a její bratr se ptá na trest: Ona říká, je veliký. Ptá se: dostala jsi 14 dní zaracha, je to horší. Tak měsíc, je to horší. Říká: Dostala jsem plnou svobodu, mohu si dělat, co chci, za všechno nesu odpovědnost.  

Rodiče, kteří nás nechali pokřtít, nás uvádí do života s Bohem. K tomu se na křtu zavázali. V průběhu času, po malých částech, jste dostali možnost o mnohých věcech rozhodovat.  Zanedlouho přijmete svátost biřmování. Možná od toho, často užívaného „musel jsem do kostela, modlit se, vzdělávat se, atd.“, stáváte se dospělými křesťany. Dospělými se vším všudy. Tedy i s odpovědností za svou víru, za vztah s Bohem, za nové poznávání Boha. Budete se moci rozhodnout, ale nezapomeňte na odpovědnost. Závisí na ní nejen tvoje víra, ale i víra tvých dětí, přátel, kamarádů.

Novéna:

Ježíš přišel tam, kde byli shromážděni jeho učedníci. /Jan 20,19 – 31/

Toto shromažďování učedníků pokračuje i nadále, jen důvod se mění. Po Ježíšově zmrtvýchvstání byli učedníci shromážděni za zavřenými dveřmi, kde důvodem shromáždění byl strach ze Židů. Po zmrtvýchvstání jsou ve stejné místnosti shromážděni ke společné modlitbě, spolu s Ježíšovou matkou, ale také i k volbě apoštola Matěje, (asi na 120 lidí) který po volbě, které předcházela modlitba, doplnil místo v apoštolském sboru místo Jidáše.

Když učedníci jdou spolu, zdrceni událostmi, se zklamanými nadějemi, plni smutku, přidává se k nim Ježíš a jde s nimi. Cestou vnímají, že poutník je někdo mimořádný, (což nám nehořelo srdce?) ale poznají ho až při lámání chleba.

I dnes přichází Ježíš tam, kde se shromažďují jeho učedníci. Pravdivost této věty nejvíce vnímáme při mši svaté. Místem, kde je přítomný Ježíš, je i náš domov, rodina při společné modlitbě, četbě Písma. (Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tak jsem já uprostřed nich. Když se tato skupinka shodne a bude prosit společně, dostane se jim to))  

Vytvářejme společenství učedníků. Společenství je tvořeno:

• Společnou modlitbou – i společnou modlitbu je dobré zařadit
• Žitým Božím slovem – čtěme, rozjímejme, žijme
• Vzájemnou láskou – /slova: ty, pro tebe, co z toho budu mít, jsou zařazena před slova: já, pro mě, co z toho budu mít/

Krok na cestě víry musí udělat každý sám

Evangelista píše, že při zjevení zmrtvýchvstalého apoštolům, jeden učedník chyběl. Byl to Tomáš. Rozhodnout se věřit za Tomáše to nemohl nikdo udělat. To musí udělat Tomáš sám. Ostatní apoštolové mohli jen podat svědectví. To udělali a svědectví bylo s velkým nadšením. Ježíš vyhovuje Tomášovi a osmý den přijde do večeřadla znovu, Tomáš je přítomen. Je Ježíšem vyzván: „Dotkni se!“ „Vlož prst, ruku…“ do mých ran. Tomáš to udělal a vyznal víru. Na cestě víry děkuj za ty, kdo před tebou vydávají svědectví víry. Dotýkej se osobně Ježíše, a pak vyznávej: „On je Pán můj a Bůh můj.“

V ruce měl měšec s penězi a před sebou Krista. Jedná se o celníka Matouše, kterého Ježíš povolal do sboru apoštolů. Pro celníka Léviho to byl další pracovní den. Věděl, že není u mnoha lidí oblíbený, že se s celníky pohrdalo, ale peníze jsou peníze. Na jednom obraze je jeho povolání vyobrazeno tak, že celník sedí na svém pracovišti, v jedné ruce svírá měšec s penězi a druhou nastavuje směrem ke Kristu, který ho povolává. Nastává chvíle rozhodování. Peníze nebo Ježíš? Oboje není možné. Lévi, známý také pod jménem Matouš nám sám říká: „Vstal a šel za ním“.

Možná také my křečovitě držíme v ruce mnohé věci, které nám dělají potěšení, přináší popularitu, uznání. Dost často je to v neprospěch našeho času pro Krista. Buď a nebo. Oboje není možné. Dnes si zkontrolujme, co křečovitě svíráme ve svém mysli, v ruce, srdci. Mnohé věci jsou dobré, ale na cestě víry nám nesmí zastínit Ježíše.

Pak je zde ještě hostina s Ježíšem, která následovala. Hostina s mnoha hříšníky je každá mše svatá. Pro celníky to byla velká odměna být na hostině s Ježíšem a hříšníky. A pro nás?  Co je pro nás mše svatá? Nacházíme při ní i Ježíše? Neváhejme jako Matouš, na Ježíšovo zavolání odpovědět jasně: Vstát a jít za ním.

Příbuzní – kdo slyší a plní Boží slovo.

Matka a příbuzní se pro množství lidí nemohli k Ježíši dostat. Tento obraz na mnoha místech světa již neznáme. Ježíš je spíše osamocený v kostele ve svatostánku, a to po celý týden. Nenachází se ti, kteří chtějí slyšet a plnit Boží slovo. Zkusme děj otočit. Maria a příbuzní a mnozí v zástupů se k Ježíši nemohou dostat, protože ho ti, kteří ho poznali, mistrně, z lhostejnosti schovávají. Tenkrát zástup prozradil, kde se Ježíš nachází. Dnes? Chtějme se snažit, když chybí zástupy, žít naplno s touhou v srdci, prozradit místa, kde se Ježíš nachází. Nezapomeňme, že příbuzenský vztah se tvoří těmi, „kdo slyší a plní Boží slovo.“

Tři prosby k Duchu svatému

Slavíme dnes P. Pia z Pietrelciny, stigmatizovaného kněze, zpovědníka. Měl účast na Ježíšově utrpení. On nám poukazuje na tři základní prosby k Duchu svatému. „Je třeba, abychom Ducha svatého prosili zejména o to, aby nás osvítil ohledně tří základních pravd.“

Zaprvé jde o to, aby nám dával stále jasněji poznat vznešenost našeho křesťanského povolání. Bůh nás vybral a vyvolil mezi bezpočtem jiných. Musíme si také uvědomovat, že k tomuto vyvolení došlo bez jakékoli naší zásluhy. Bůh nás tímto způsobem vyvolil již od věčnosti, tedy před stvořením světa, a to k tomu, abychom dospěli k jedinému cíli, totiž abychom mu patřili v tomto čase i na věčnosti. Jedná se o tak nesmírné tajemství a o tak sladké tajemství, že duše, která do něho jen trochu pronikne, se celá vznáší v lásce.

Za druhé prosme, aby nás Duch svatý stále více osvěcoval ohledně nesmírné velkoleposti věčného dědictví, k němuž nás zaměřuje dobrotivost našeho nebeského Otce. Když náš duch proniká do tohoto tajemství, vzdaluje to duši od pozemských dober a probouzí to v nás touhu dospět do nebeské vlasti.

Konečně prosme Otce všech světel, aby nás nechával stále hlouběji pronikat do tajemství našeho ospravedlnění, díky němuž se z bídných hříšníků stáváme spasenými. Naše ospravedlnění je skutečný zázrak, nesmírný zázrak, který Písmo svaté přirovnává ke vzkříšení božského Mistra.

Rosteme ve víře

Pod pojmem růst se nám vybaví něco, co se stává stále větším a vyšším. A tak se snažíme, aby rostlo naše poznání, svaly, vztahy, ale i majetek, vliv na druhé, důležitost… Často si myslíme, že tím je náš život zabezpečen. Ježíš ukazuje, že smysl života a růstu člověka je dán spíše tím, nakolik se v našem srdci otvírá prostor pro Boha a bližní. Aby tento prostor v našem srdci vznikl, máme se spíše zbavovat toho, co naše srdce okupuje a zabírá místo pravým darům a hodnotám.

Také bychom se měli ptát, zda i v našem životě přibývá lidí, kteří nám „leží na srdci“, za které se modlíme, kterým jsme oporou a pomocí.  Ptejme se, zda náš náboženský život neustrnul jen v určitém úzkém tradičním vztahu, který tím, že neroste a dále se neotvírá, spíše chřadne a živoří. Ve škole následování Ježíše znamená tedy růst něco opačného: stávat se menším a menším. Naučit se ovládat a korigovat všechny sklony svého „Já“, které propagují naši důležitost, touhu vyniknout a dělat se větším a lepším než ti druzí.

Odstraň obal

Nebeské království je podobné kvasu, který žena vezme a vmísí do tří měřic mouky, až se všechno prokvasí. Lk 13,19-21

Když kvasnice zůstanou v obalu, jsou neúčinné. Nic se nestane, dokud balení neotevřeme a nesmícháme je s něčím dalším. Kvasnice potřebují být ukryté a mít čas působit. Teprve potom uvidíme výsledky.

Od křtu je Boží království ukryté v našich srdcích. Možná je uchováváme zabalené v obalu označeným neděle, dodržování přikázání, kněží, dvakrát do roka zpověď, děláme, co musíme…

Abychom odstranili obal, který brání dynamice Božího království, může náš den vypadat třeba takto:

• Ráno, a pak během dne častěji zvolání: Přijď Duchu svatý… Dovolme Bohu, aby nás zahrnul svou láskou
• První ranní myšlenka patří Bohu, děkování, pozvání
• Zvolání: Přijď Duchu svatý, když otevírám Písmo, když mu naslouchám v kostele
•  Doptávejme se Boha, co máme dělat
• Prosme o Ducha svatého pro další lidi, pomodleme se s nimi

A mnohé další.