Milí farníci, přátelé,
Vstupujeme do nejposvátnější části liturgického roku, do velikonočního třídenní, které začíná nyní o večerní mši na Zelený čtvrtek, pokračuje na Velký pátek, vrcholí na Bílou sobotu o velikonoční vigilii a Neděli zmrtvýchvstání Páně.
Je to oslava velikonočního tajemství Kristova, jeho utrpení a vzkříšení.
Přeji vám a modlím se za to, aby slavení velikonočního třídenní bylo pro každého z nás něco velmi osobního.
Píší nám naši biskupové.
Milí věřící, bratři a sestry, až na výjimky nebude pro Vás možné zúčastnit se vrcholu celého liturgického roku – slavení Velikonoční vigilie.
Proto navrhujeme, abychom v době, kdy se Velikonoční vigilie slaví, tedy na Bílou sobotu po setmění, zapálili za okny našich domů svíčku, případně vystavili obraz našeho Pána Ježíše Krista, který v této slavné noci vpravdě vstal z mrtvých. Je to stará velikonoční tradice, kterou bychom přivedli k životu a vydali tak svědectví, že Ježíš je Světlem našeho života, světlem, které nezná západu, jak o tom o velikonoční noci s radostí a rozechvěním zpíváme.
Děkujeme Vám, že se k této výzvě připojíte.
Z celého srdce Vám žehnáme
Čeští a moravští biskupové
Zelený čtvrtek
Zeleným čtvrtkem, po čtyřicetidenní postní době, vstupujeme ke slavení událostí, ze kterých vyrostla naše spása. Zelený čtvrtek byl v křesťanské tradici dnem odpuštění. V tento den byli kající hříšníci přijímáni, někdy i po dlouhém čase pokání, zpět do církve. Kající hříšníci byli připodobňováni k suchým větvím, ve kterých není život. Pokáním, které konali, se opět zazelenali. V dnešní době neznáme tak přísné pokání, které bylo způsobeno velkými hříchy, jako třeba odpad od víry, zapření Krista, pohoršlivý život. Postní doba byla časem na rozmyšlenou, zároveň v ní rostla touha po životě s Kristem. Postní doba je časem, kdy v nás má být něco přivedeno k hlubšímu životu s Kristem. Jako křesťané nemáme být uvadlí, jako rostlina bez vody, ale plni svěžesti, radosti z Krista a nového života.
Evangelista Jan napsal: Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. (Jan 13,1) Pak následovalo mytí nohou učedníkům a ustanovení eucharistie. Zelený čtvrtek je pro nás příležitostí, abychom se více radovali z Boží lásky, zároveň přemýšleli o naší lásce ke Kristu.
Co je to vlastně láska? Jak poznám, že opravdu miluji? Pozná se to podle toho, že nám ten druhý schází, že se nám po něm stýská. Na Zelený čtvrtek si připomínáme, že Ježíš ustanovil eucharistii. Většina nebude moci přistoupit ke slavené mše svaté v kostele, ani ke svatému přijímání. Schází nám? Stýská se nám po něm? Aby se Kristova smrt na kříži s následným zmrtvýchvstáním, nevytrácela z našich životů, protože je to jediná cesta našeho vykoupení, ustanovil Ježíš eucharistii. Apoštol Pavel zdůrazňuje: „Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, doku on nepřijde.“ Živého Ježíše a naději do tohoto světa vnáším tak často, jak často a s jakou láskou mši svatou prožívám.
Dnešní den slavíme ustanovení svátostného kněžství.
Při mši svaté, která je za kněze, děkuji Pánu Bohu za povolání a za všechny, kteří mě na cestě ke kněžství i v kněžské službě provázeli a různým způsobem provází.
Kněžství je spolu s eucharistií velký dar Boží lásky. Pomozte kněžím naplnit v tomto světě jejich poslání. Děkuji Vám.
Velký Pátek
Ježíše zajali v Getsemanské zahradě. Na květnou neděli jsme slyšeli o tom, že se Ježíš v zahradě modlí. Slyšeli jsme také, jak Ježíš zve k modlitbě i učedníky. Můžeme říct, že je zve do své modlitby. Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Nikdo z učedníků netušil, za jak krátký čas bude toto Ježíšovo aktuální. A jaké bude mít důsledky to, že učedníci místo modlitby zaspali. Ježíš je vybízí k modlitbě, kvůli nim, celkem tři krát. Únava a spánek byly silnější. V některých situacích může člověk obstát jen proto, že se modlí.
Ježíše zatkli. Petr a Jan jdou za Ježíšem. Per zůstává stát u dveří. Jeho protekční vstup do veleknězova domu ho bude stát mnoho sil. Petr chtěl z dáli pozorovat, jak to s tím Ježíšem dopadne. Za chvíli a na chvíli se stane hlavním postavou. Jeho srdce dostane celkem čtyři zásahy. Tři mají svůj počátek ve strachu o svoji existenci. Ten čtvrtý je spuštěn hlasem kohouta. Všechny zásahy jsou bolestné. Petr v této chvíli prožívá to, co později napsal apoštol Pavel: „Když stojíš, dej pozor, abys nepadl“.
Čtvrtý zásah a setkání pohledů Petra a Ježíše vedou Petra k bolesti, vyjádřené pláčem. Bolest duše je to hluboká lítost. Tato Petrova bolest je uzdravení Ježíšovou otázkou: „Petře, miluješ mě?“ Tato otázka zaznívá po zmrtvýchvstání, z nové situace. Odpověď na tuto otázku je snadnější. Je z jiné situace. Ze situace, která se již nikdy nezmění.
Zmrtvýchvstání Ježíše
Různá opatření vlády a z toho plynoucí ustanovení, či doporučení našich biskupů, směřují k jednomu: aby se možnost šíření nákazy snížilo, co nejvíce. Všichni víme, že člověk nakažený se stává nebezpečným pro zdravé nebo méně odolné. Lidi nakažené lékaři léčí, popřípadě izolují.
Krátce před tím, než Ježíš vstupuje na cestu výkupné oběti, říká Petrovi: „Šimone, Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A potom, až se obrátíš, utvrzuj své bratry.“ Ve sboru apoštolů již jeden nakažený byl, Jidáš. Je zajímavé, že Ježíš se Jidášem nezabývá. Ježíš chrání ostatní a zvláště Petra. Nedává je do karantény – izolace, jak to dnes dělá svět, vždyť má s nimi opačný plán. Poslat je do nakaženého světa. Proto Ježíš Petrovi řekl: „Šimone, já jsem za tebe prosil…“ Aby se Petr a ostatní smrtelně nenakazili, Ježíš se za ně modlí, prosí. Víme, že Petr, ale patrně i ostatní apoštolové na sobě zakusí nevěrnost, slabost, ale v této situaci také poznají více sebe, své síly, omezení. Poznají svého Pána a vyznáním lásky obnoví svou věrnost.
Před čtyřiceti dny, na počátku postní doby jsme byli pozváni, abychom lépe poznali sebe a Boha. Skrze postní snažení nám byla nabídnuta určitá karanténa, která byla umocněna stavem nouze. Závěr postního snažení tvoří slavnostní obnova křestního slibu. Prohlašujeme, že se škodlivým virem – hříchem, nechceme mít nic společného. Prohlašujeme, že svůj život a víru budeme i nadále opírat o Otce, Syna, i Ducha svatého. On nám pomáhá, provází nás a chrání.
Také proto, abychom i my utvrzovali své bratry…
Jak to poznáme, že jsme porozuměli zmrtvýchvstání Krista?
Apoštol Pavel odpovídá:
„Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici.
Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.“
Z velikonoční bohoslužby