Pán s vámi!
V tyto dny, od oltáře, do prázdného kostela zaznívá „Pán s vámi!“ Je to zvláštní i pro kněze.
A tak se snažím vidět v těch prázdných lavicích vás, farníci, kteří je v čase jiném naplňujete. Vidím vaše tváře a u mnohých si vzpomenu i na nějaké ty životní příběhy, které jsou s vámi spojeny. Myslím na vás, vaše radosti i starosti, myslím na to, jak žijete víru v Boha, možná i v tomto čase víru hledáte, posilujete.
Texty Božího slova dnešní neděle mě vedou, abych se s vámi podělil o dva impulsy:
V prvním čtení čteme, jak prorok Samuel dostává od Hospodina důležitou připomínku: „Já se nedívám jako člověk. Člověk vidí jen vnějšek, ale Pán vidí do srdce.“ V jedné povídce se píše, jak Bůh poslal svého anděla na zem s důležitým poselstvím. Totiž, aby lidé méně mluvili, více mlčeli a naslouchali Bohu. Anděl se za krátký čas vrátí a na Hospodinovu otázku, zda lidem poselství předal, anděl smutně odpověděl: ne, nepustili mě totiž ke slovu. Nechtějme toužit po stále nových a nových zprávách i koronaviru, mimochodem jsou převážně stejné, ale umožněme, aby v našem srdci zavládla touha po Bohu, jeho slovu, které přináší pokoj. Člověk v nastalé situaci bude postupovat a situaci řešit jen lidsky. Mějme touhu vidět nejen ta lidská řešení, ale mějme touhu vidět i Boží řešení. Možná potřebujeme dnes daleko více žít ze své víry.
Kněz bl. Carlo Gnocchi (1902 – 1956) během 2. světové války působil jako vojenský kněz a viděl umírat tisíce vojáků. Po některých zůstávali sirotci a on se rozhodl, že se bude o ně starat. Po návratu domů stavěl pro ně domovy a až do své smrti se o ně staral. Ve své závěti vyjádřil touhu pomáhat druhým i po své smrti. Proto se rozhodl slepým darovat své oči. K transplantaci došlo, i když v té době to nebylo ještě v Itálii dovoleno. Zemřelému odňali rohovky, jednu dostal jedenáctiletý chlapec Silvio, druhou devatenáctileté děvče Amabile. Silvio i Amabile si byli vědomí, jak velikým darem je zrak. Po čase se začali dívat na svět očima zemřelého kněze. Oba pracovali v domovech, které zemřelý kněz založil.
Ten druhý impuls vyjadřuje vyjadřují slova žalmu: „I kdybych šel temnotou rokle, nebudu se bát, vždyť ty jsi se mnou.“ (Žl 23,4) Vždyť ty „Hospodine jsi můj pastýř, nebudu mít nedostatek.“ A tak do prázdného kostela říkám: „Pán s vámi.“ Vím, že On neopouští svůj lid. Prosím tedy, aby našel otevřené srdce, které ho přijme.