| NE | 3. neděle postní | Za manžele Moravovy a celou rodinu | |
| PO | MIMOŘÁDNÉ OPATŘENÍ | Za rodiče Chlubnovy, Kadlecovy, manžela, syna Stanislava | |
| ÚT | Mše svaté nejsou veřejné | Za farnost | |
| ST | Zapsané úmysly budou odslouženy knězem při neveřejných mše svatých | Za Josefa Bendu, sestru Marii, rodiče Bendovy, Řezníčkovy, Vaňkovy a duše v očistci | |
| ČT | Případné pohřby jsou bez omezení | SLAVNOST SVATÉHO JOSEFA Za Josefa a Žofii Březkovy, zemřelé rodiče, děti a Marii Březkovu | |
| PÁ | Za rodiče Kučerovy, za živé a zemřelé z rodiny Kučerovy, Zachovy, Dvořákovy, duše v očistci a o přímluvu Panny Marie | ||
| SO | Za Josefa Tomana | ||
| NE | 4. neděle postní | Za Josefa Zemana, Boží pomoc a ochranu pro celou živou a zemřelou rodinu a za duše v očistci |
Úvaha nad nedělním evangeliem je v ikonce Slovo na cestu
Překvapená žena (3. neděle postní A)
Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ‘Dej mi napít’, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem.“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: ‘Nemám muže’; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: ‘Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.’“ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“ Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“ Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: „Co jí chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!“ On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?“ Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: ‘Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.’ Hle, říkám vám: Zvedněte oči a
podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu
a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V
tom je totiž pravdivé přísloví: ‘Jiný rozsévá a jiný sklízí.’ Já jsem vás
poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody
jejich práce.“ Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy,
která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Když tedy ti Samaritáni k němu
přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více
jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes
nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel
světa.“ (Jan 4,5-42)
P