Drazí bratři a sestry v Kristu!
Slavíme slavnost věkovitou, posvěcení nových zvonů. Zaleťte se mnou myšlenkami nazpět a vzpomeňte na ty smutné chvíle, kdy vám zvony braly. Když před třiceti roky na naši vlast padl zlověstný stín polámaného kříže, slýchali jsme každou neděli na vlnách éteru Hlasy domova. Zazněla naše hymna a potom zvony svatovítské. Hymna, naše píseň nejkrásnější, k nám mluvila o té zemi milované, ale zemi ohrožené a oloupené. A hlahol zvonů k nám mluvil o vlasti nebeské. Vléval skleslým naději a dával do srdcí víru, že pravda přece jen zvítězí. Pak umlkly ty hlasy domova, umlkla hymna, když naše zem zmizela z mapy Evropy a zmlkly zvony. Jako sestřelení ptáci padaly z věží. A tenkrát letěl k nebesům jenom pláč porobeného lidu a nářek umíráčku na věži, který s námi zůstal. Vzpomínáte, farníci Měřínští, na smutný rok 1942? Tenkrát vaše zvony, které nikomu neublížily, se naposledy rozezpívaly, aby se s vámi rozloučily a potom zmlkly. Osiřela vaše věž a vy jste s pláčem říkali: naše zvony, drahé zvony, nezazní už vaše tóny, změníte se na kanóny. A ti, kteří nevěřili, najednou si uvědomili, co v těch zvonech ztrácejí.
Sotva znamínko svobody přišlo do naší vlasti, hned jste se ptali, co je s těmi vašimi zvony. Hledali jste je, ale marně. Tehdy jste se rozhodli, že vybudujete zvony nové. Ale noví vládcové vám řekli: není třeba zvonů, není třeba kostelů, není třeba modlitby, jen práce je třeba… A tento hlas vám nezněl řečí cizí, to jste již slyšeli od lidi našeho národa. Heslo „modli se a pracuj“ bylo roztrženo ve dví, jeho první půlka byla zbytečná a zbyla jenom půlka druhá, která zněla řízně, jako rozkaz drábů. Ale nevyplácí se zahodit vyšší princip. Když se odhodila modlitba, pomaličku odumíralo a otupovalo se v lidech svědomí. V našem národě se začaly dít hluboké křivdy a deformace. Zase zněl na věži jen umíráček a lidí při jeho zvuku říkali: „Zvoní, protože umřela spravedlnost.“ Ale nakonec jste povolení vybudovat zvony dostali. Jak rozkvetla vaše obětavá víra, jak se rozohnila vaše láska ke kostelu a k Pánu Bohu. Do farní kroniky jste začali psát nejkrásnější stránky
Nyní zalétá náš pohled do budoucna, co nám zvony budou mluvit? Jaký je jejich úkol? Horácký básník Kárník volá k novým zvonům:
Zpěváci noví jasného hlasu,
zaleťte na věž a za naši spásu
volejte k Bohu v hodinách zlých,
vlévejte radost do srdcí zkroušených
Zažeňte válku, ať můžeme žít v míru,
Zachraňte na horách Kristovu víru,
Zažeňte bouře a lámejte blesky,
Ať může šťastně žít náš národ český.
Zvony budou znít každý den. Když na pole půjdete, když budou hučet auta na silnici a stroje v továrnách. Najednou do toho ozve se zvon a jeho hlas vám bude říkat: Pozdvihni se duše z prachu, zaleť k rajským končinám.
V neděli ozve se zvon a řekne vám, abyste zanechali práce a na svou duši myslili, sem do chrámu Páně přišli. Budou znít všechny naše zvony. Zvon pojmenovaný po našem Pánu Ježíši Kristu. Když bude bouře, on k vám bude volat: Nebojte se, já jsem s vámi. Bude znít zvoneček Srdce Ježíšova v jedné kapli. Bude volat zvon jménem Maria: Maria za nás prosit nepřestane, dědictví otců zachovej nám Pane. Bude volat zvon Jan Křtitel, patron vašeho chrámu: Čiňte pokání, úplně se změňte! Zvon svatý Václav k vám bude promlouvat a bude říkat: Utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave. Svatý Josef, dělník, který dovedl mít na prsou Ježíška a v ruce pracovní nástroje: spojit práci se zbožností. Sv. Cyril a Metoděj: až uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.
Zvon bude vaším přítelem, bude se s vámi radovat a jásat, bude s vámi i plakat.