Upřímně a citlivě o večeru 31. října!
Sestavil: P. Jan Peňáz
V Americe i ve Velké Británii se těší velké oblibě Halloween. Jeho historie sahá až k dávnověkým Keltům. Tehdy se rok dělil na dva půlroky: ten první, zvaný někdy zelený anebo živý trval od 1. května do konce října a byl obdobím hojnosti. Prvního listopadu pak začínal půlrok suchý nebo mrtvý a byla to doba temna a hladu, protože zásoby potravy se rychle tenčily. Keltové na první listopadový den měli vlastně Nový rok a noc před bylo něco na způsob našeho „silvestra„. Oni však v ní uctívali svého boha mrtvých – Anwinna. Věřili, že té noci se domů vracely duše zemřelých a vyhledávaly pomoc příbuzných, aby jim pomohli překročit onu hranici do Země mrtvých. Proto vyráběli svítilny z vydlabaných řep, aby duchům posvítili na cestu. Sami se převlékali do starých cárů a malovali si obličeje, aby se sami uchránili před zlými duchy. Té noci se říkalo Samhain.
Už v prvním tisíciletí po Kristu se začala katolická církev zbavovat pohanských zvyků a tak byl na 1. listopadu stanoven svátek nový – Svátek Všech svatých. Na další den byla už na přelomu prvního a druhého tisíciletí stanovena Památka všech věrných zemřelých. V 16. století se svátky a zvyky prolnuly tak, že se slavil jen jeden – All Hallows‘ Day, čili Den všech blahoslavených. Předvečer tohoto dne se jmenoval All Hallows‘ Evening, ve vesnickém slangu byl tento název zkomolen na Halloween. Díky irským a anglickým přistěhovalcům se tato tradice přenesla také do Ameriky.
Ve 20. letech minulého století se Halloween vrátil a začaly se konat první oficiální městské oslavy. V dnešní době si lidé zdobí dům, vyrábějí dýňové svítilny a pečou dýňové koláče. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu) a „koledují“ o sladkosti. Volně se to dá přeložit i jako „jestli nedostaneme nějakou dobrotu, tak tě začarujeme“. Pokud děti nedostanou, co chtějí, mohou vyvést v domě nějakou lotrovinu. Takže to není nakonec tak nevinné, jak by se na první pohled zdálo.
Vydlabaná dýně, která je s tímto svátkem neodlučně spojovaná, skrývá také svůj vlastní příběh. Říká se jim Jack O´Lanterns – svítilny lakomého Jacka.
Podle irské legendy žil kdysi dávno chlapík přezdívaný Lakomý Jack. Několikrát za sebou šibalsky a ve svůj prospěch oklamal ďábla a nakonec s ním dokonce uzavřel
úmluvu, že si ďábel ani po Jackově smrti nesmí vzít jeho duši. Když Jack zemřel, jeho prohnanou duši nechtěl Bůh vpustit do nebe. Kvůli úmluvě s ďáblem mu však bylo zavřené i peklo. Ďábel to však nevzdal a dal za trest Jackovi žhavé uhlíky, se kterými musel lidem svítit na cestu. Jack je vložil do vydlabané dýně. Z toho vznikly Jack O´Lanterns, které lidé dávají před vchody, aby zahnali strašidelného Jacka.
Převlékání dostalo až nechutné rysy. Lidé se strojí za strašidla, obludy, příšery, čarodějky a dokonce oživlé mrtvoly – zombie. Na trhu k tomu nabízejí latexové rohy, uši a nosy v přirozené tělové barvě, které se na požadované místo přilepí tak, že plynule přechází v kůži. Nabízí se také prostředky na vytváření efektu realisticky vypadajících řezných ran, popálenin, šrámů nebo, jizev.
My však máme na začátku listopadu známé křesťanské svátky – svátek Všech svatých a Památku zemřelých (lidově Dušiček). V tyto dny chodíme do kostela na mši svatou a potom také na naše hřbitovy, kde se modlíme, dáváme na hroby květiny a zapalujeme tam svíčky. Je to doprovod modlitby na naše zemřelé.
Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Vzpomínka na mrtvé se konala a koná při každém slavení mše svaté. Přesto se v západní Evropě začíná slavit výroční vzpomínka na všechny věrné zemřelé a to v následující den po slavnosti Všech svatých (1. listopadu), tedy 2.11. Zavedl ji sv. Odilo, benediktinský opat z Cluny (998), a brzy se rozšířila i mimo benediktinské kláštery; od 14. století i v Římě. V Aragonii začali kněží slavit v ten den tři mše svaté za zemřelé; papež Benedikt XIV. tento zvyk potvrdil (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915, kdy během 1.světové války zahynulo veliké množství lidí, rozšířil toto povolení papež Benedikt XV. pro celou církev. Využijme této nabídky.
Halloween
Předseda Mezinárodní asociace exorcistů O. Francesco Bamonte varuje před tímto večerem zejména rodiče a vychovatele a vyzývá: Nepodceňujme jeho vliv. Za zdánlivě nevinným karnevalem se totiž skrývá velice hořká realita. Ďábel se nespokojí s tím, že nám „něco provede, když mu nedáme koledu“.
„Nepovažoval bych Halloween za ryze dětskou zábavu, protože jako komerční produkt se obrací také k dospívajícím a mladým lidem. Zda se jedná o neškodné povyražení anebo o něco skutečně nebezpečného, lze potvrdit na základě jeho účinků. Osobně se domnívám, že Halloween nenabízí nic opravdového, nepředkládá nic dobrého a neukazuje nic krásného. V důsledku toho mi nepomáhá k tomu, abych byl pravdivější a lepší a abych se ubíral cestou krásy, což mne znepokojuje. Bylo mi totiž vštípeno, že Krása zachrání svět“, soudí italský řeholník.
Z vlastní zkušenosti exorcisty i poznatků kolegů pak vím, že Halloween i přípravy na něj jsou privilegovaným obdobím, kdy mladí lidé přicházejí do kontaktu se sektami a okultismem. Tato skutečnost se vážně podepisuje nejenom na duchovní rovině, nýbrž ohrožuje psychofyzickou integritu mladého člověka, objasňuje. Je známo, že v kalendáři mágů, okultistů a satanistů je dnešní večer jednou z nejdůležitějších „slavností“. Neznamená to samozřejmě, že všichni, kdo takzvaně slaví Halloween, musí nutně zakusit něco negativního, ale obsah tohoto převráceného svátku a způsob jeho prožívání nutně oslabuje naši obranyschopnost.
Jak tedy „zažehnat“ nebezpečí? Na to je stále platná odpověď – „Poznávat a skutečně si zamilovat Ježíše a jeho nedostižnou, přelaskavou Matku. Ježíš, který je Bůh, je Pravdou, Dobrem a Krásou, a jeho Matka jej plně zrcadlí. Když pohlížíme na jejich krásu a zamilujeme si ji, můžeme se na Halloween, byť na krátkou chvíli, dívat jen s velkou námahou“. Nezastupitelnou odpovědnost zde nesou rodiče a vychovatelé, kterým by mělo být jasné, že tu jde o pokus, jak vehnat děti a mladé lidi do náruče Kristova nepřítele. „Stačí si uvědomit, že ve Spojených státech byla před pár lety za značného mediálního rozruchu vztyčena socha Bafometa – symbolu, který od počátku okultisté uctívali jako boha. Tato bytost – napůl člověk a napůl kozel – zastupuje moc temnoty; pod ní ale stojí dvě děti, které na ni ochotně pohlížejí. Cílem je navyknout nové generace na to, aby se nebály ďáblových návrhů, nýbrž následovaly jej a přijaly za vůdce. Některé hračkářské firmy pak uvedly na trh nové plyšáky – a zcela „náhodou“ jsou to právě bafometi. Stejně jako Halloween mají vést k tomu, aby nové nasměrování, nový kulturní trend, byl pro děti přijatelný.“
Pohanské praktiky si tak přivlastňují úctu, dříve náležející světcům. Kult svatých by proto měly znovu pěstovat jak křesťanské rodiny, tak kněží. „Je nutné světce poznávat a navázat přátelství s alespoň jedním z nich. V minulosti se toto poznávání sytilo patronátními svátky, které předkládaly život světců. Pro mnohé křesťanské rodiny spočívala veliká pomoc v četbě vyprávění o životech světců, kterého se ujímala hlava rodiny či jiná vážená postava. Také kněží by se měli vrátit k promluvám o světcích a putovat s věřícími – zejména dětmi a mládeží – na místa, kde světci žili a kde spočívají jejich ostatky. Existuje mnoho svatých dětí a mladých lidí, kteří čekají na to, až je někdo pozná, a kteří by se mohli stát věrnými přáteli svých vrstevníků. Když s takovouto základní přípravou dojdeme k liturgické slavnosti Všech svatých, lépe pochopíme její význam a můžeme ji vhodněji prožívat.