Zamyšlení pro ty, kteří nepřichází z vlastní nedbalosti pět i více minut
po začátku mše svaté.
„Před ranní mši svatou se růženec modlí, proč se nemodlí před hrubou?“ To je jedna z otázek, které zaznívají. Jedna ze snadných odpovědí je, že před ranní mši svatou se této modlitby někdo ujme, lidé se přidají. Před hrubou je situace poněkud jiná. Ještě 5 – 10 minut před začátkem zeje kostel téměř prázdnotou. Pokusme se na čas před mši svatou podívat jinak. Mše sv. je největší, nejmocnější, nejdůležitější dění v lidském světě. Pochopitelně, záleží na tom, jak to vidíme. Čas před mši svatou je především časem přípravy na prožívání mše svaté. Někdy je naplněn tichem, jindy společnou modlitbou, třeba růžence. Díky modlitbě růžence se před námi odvíjí Boží dobrota a láska. To nám pomůže daleko více, hlouběji a radostněji prožít i mši svatou. Čas před mši svatou by měl být naplněn i tichem, proto je dobré, aby mezi modlitbou růžence a mši svatou bylo asi 5 minut k osobnímu zamyšlení, či postoji před Bohem, při kterém s Bohem hovoříme o sobě, svém životě, děkujeme, prosíme, připravujeme si to, co nabídneme, aby se toho Bůh ujal a bylo to proměněno, očekáváme… Udělejme vše proto, abychom prožili mši svatou dobře, abychom nemuseli říkat: Bůh? Byl zde, ale… Chceme si ho, živého, odnést domů.